Všichni jsme se již setkali se záhadným jevem, který se projevuje ztrácením a opětným objevováním nejrůznějších předmětů. Kdo z nás nehledal klíče, které se nakonec objevily v kapse, kde desetkrát předtím nebyly. Kdo nehledal propisku, která se poté, co si opatřil jinou, našla na stole, přesně tam, kde měla být. Kdo neztratil důležité poznámky, které ležely v šuplíku, kam si je uložil. Když hledáme i příjemnou hospodu z mládí najdeme cokoli, jen tu hospodu ne. Takových případů existují stovky. Je jen s podivem, že až dosud unikly podrobnému výzkumu. Přecházejí se banálním konstatováním, že jsme všichni bordeláři, sklerotici a téměř nesvéprávní jedinci. Zavíráme prostě oči před realitou.
Realita kolem nás je ale naštěstí jen fiktivní, svět neexistuje kontinuitně, ale diskontinuitně. Velmi zjednodušeně si to představme jako kmity. Jeden z bodů je náš vesmír. Je jasné, že není sám, takových vesmírů může být nekonečně mnoho. Některé jsou téměř identické s tím naším, jiné se nepředstavitelně liší. Jsou tedy světy z absolutního nic, světy slušných a poctivých politiků, světy ze samých kruhů, jemnohmotné světy historiků a badatelů, světy, kde existuje pouze nula a další. Logické je, že čas, kdy náš vesmír neexistuje, nevnímáme my, ani přístroje. Kmity tedy nelze zaznamenat.
Aby platily fyzikální i nefyzikální zákony ve všech těchto světech, musí se ke všem rovnicím a výpočtům přidávat univerzální vševesmírná konstanta. Protože světy jsou rozličné, musí být logicky i tato konstanta proměnlivá. Paradoxní je, že byla objevena již tehdy, kdy lidé začali provádět první výpočty. Teprve později byla prostudována slavným matematikem A. F. X. Piersonem. Po něm byla také tato konstanta pojmenována. Piersonova konstanta je číslo, kterým se násobí (nebo dělí, případně jinak upravuje) výsledek, který jsme dostali, abychom získali výsledek, který potřebujeme. V denní praxi se nejčastěji setkáme s Piersonovou konstantou při nákupech – je to ta položka, která je (nebo není) na účtence a neodpovídá nakoupenému zboží. Banky ji skrývají pod názvem poplatky. Mimochodem, Piersonova konstanta lehce vysvětlí i původ peněz u některých politiků.
Jednou z velkých výhod Píersonovy konstanty je možnost začít výpočet (nebo úvahu) velmi jednoduše od požadovaného výsledku. Je s podivem, že vědci (až na výjimky z řad klimatologů a statistiků) tento postup téměř nepoužívají. O to více se uplatňuje v tom, co někteří nazývají pseudovědou, jiní paravědou nebo alternativní vědou.
Nyní se můžeme v úvahách vrátit do našeho vesmíru a světa. Nic není dokonalé, a tak se při každém kmitu vesmír kolem nás může a nemusí změnit. Předměty, které hledáme, nejsou v tomto vesmíru a hledání je zcela zbytečné. Teprve po dalších kmitech setrvačnost existence způsobí, že se znovu zhmotní. Problém je však v tom, že se mohou zhmotnit kdykoli a kdekoli. To platí pro všechny vesmíry. Z jiných vesmírů se k nám dostávají předměty, bytosti, energie, jemnohmota, parahmota a vše ostatní. Jinam mizí vše, co právě hledáme nebo potřebujeme. Naopak vše, co překáží, je zpravidla vůči přenesení jinam obdivuhodně stabilní.
 |
Pokus dokazující mizení a objevování předmětů Uspořádání: Na uklizeném pracovním stole leží karta do fotoaparátu (přibližně uprostřed) Čas: 12.30.00 Provedení: Po zhotovení kontrolního snímku pracuji na mapách
|
 |
Nejzajímavější část pokusu Čas 15.15.00 Potřebuji fotografovat a hledám kartu na stole, který je stále stejně uklizen. Karta zde však není, musím vzít náhradní |
| |
Pokračování pokusu Čas 17.12.20 Připravuji nahrání snímků do počítače. Přitom se karta objevuje na původním místě.
|
Karta prokazatelně nebyla na stole. Musela být tedy jinde, v jiném vesmíru. Jenom zbývá dořešit drobný problém - na co jsem sakra fotografoval?
